Má cesta od klasické k celostní medicíně
Narodila jsem se v r. 1953 a už od dětství jsem snila o tom, že budu lékařkou.
Byla jsem takové to věčně nemocné dítě a velmi mne ovlivnila naše rodinná lékařka, která léčila už úsměvem a přiložením rukou na tělo. Chtěla jsem být také taková.
V r. 1978 jsem ukončila studium na lékařské fakultě v Brně a nastoupila jako lékařka v nemocnici v Pardubicích, nejprve na interním a později plicním oddělení, kde jsem strávila téměř 30 let. Z toho více než 20 let jako zástupkyně primáře oddělení.
Dlouhá léta mne klasická medicína bavila a naplňovala. I dnes jsem si vědoma toho, že klasická medicína tady má své důležité místo a často život zachraňuje.
Ale během let v nemocnici jsem si začala uvědomovat, že často své pacienty neléčíme, ale jen potlačujeme příznaky a udržujeme chronický stav nemoci. Uvědomila jsem si, že opakované podávání antibiotik a hormonů má celou řadu nežádoucích účinků a neřeší příčinu onemocnění. Ale nevěděla jsem, jak jinak bych to měla dělat.
Teprve vlastní zdravotní problémy v roce 2001 mne přivedly k celostní medicíně, k hledání jiné cesty k vlastní úzdravě a také k nové životní cestě , novému pohledu na život , vztahy a životní události a také k nové profesi. Ale bez 30tileté praxe klasické medicíny bych nemohla dělat to, co dnes dělám tak, jak to dělám.
Celostní medicína vnímá člověka jako komplexní mechanismus, jako celek, ne jen jako jeho jednotlivé orgány. To, co běžně považujeme za chorobu (žlučníkové kameny, vysoký krevní tlak, zhoubný nádor) není ve skutečnosti onemocnění, ale jen jeho příznak, jen jeho tělesný projev. Příčina onemocnění je úplně někde jinde.
Choroba sama je spíše disharmonií ve vědomí člověka, známka toho, že vypadl ze svého přirozeného řádu. Je to porucha celého člověka, ne jen jeho jednotlivého orgánu.
Abychom se mohli uzdravit, musíme převzít zodpovědnost za své zdraví do vlastních rukou a zcela změnit svůj životní styl, hýbat se, naučit se správně dýchat, změnit stravu, myšlení, postoje, uzdravit své vztahy, odpustit všem, kteří nám ublížili, ale také sami sobě.
Pokud chci tedy svému klientovi poradit, jak se má uzdravit, musím znát jeho životní příběh, jeho radosti i starosti, vztahy, jeho způsob relaxace, jeho návyky i zlozvyky, stravovací návyky apod.
Tělo má obrovské samoúzdravné schopnosti.
Když odstraníme skutečnou příčinu nemoci , uvedeme tělo opět do rovnováhy, nemoc nepotřebujeme.
Nemoc není trest , je to vždy jen informace o tom , že něco děláme špatně . Když na to přijdeme, změníme to, můžeme se uzdravit.
Celostní medicína klade důraz na prevenci, na udržení nebo obnovení rovnováhy v organismu.
Nečekejme, že náš problém za nás vyřeší někdo jiný, lékař nebo léčitel.
My sami jsme tím rozhodujícím činitelem v udržení nebo obnovení svého zdraví.
Neexistují nevyléčitelné nemoci, jen nevyléčitelní lidé.
"Je lepší zapálit svíčku nežli lamentovat nad tmou.