Proč se lidi nemaj rádi
Proč se lidi nemaj rádi
Proč jsou v lásce nestálí
Kdo na lásku všechno vsadí
Ten se občas napálí
Je však třeba začít znova
Nenechat se odradit
A dejte, prosím, na má slova
Jinak se snad nedá žít
S láskou je třeba začínat stále znova
I když je s ní trápení
Mračit se radši a nemilovat
To není žádné řešení
Neváhejte začít znova
Nenechte se odradit
Dejte, prosím, na má slova
Jinak se snad nedá žít
Mí milí přátelé. Dnes ráno jsem vstala a konala běžné ranní činnosti a najednou jsem si uvědomila, že si pobrukuji nějakou melodii. Byla to písnička s textem Proč se lidé nemaj rádi........
Stává se mi to často, je to často nějaká informace pro mne z mého podvědomí, související s tím, co právě prožívám.
Proč se lidé nemaj rádi? Když bez lásky se nedá žít? Všichni po lásce toužíme, všichni ji hledáme. Často na nesprávném místě, někde venku, od někoho, místo v sobě. Také si ji často pleteme se zamilovaností.
Skutečná láska je jako lampa, která svítí nebo růže, která voní, a je jí jedno, jestli si k ní někdo přivoní nebo ne. Je to její přirozenost. Nic za to neočekává. I naše je to přirozenost. Malé dítě to ještě umí, dokud ho nezačneme programovat.
Proč zrovna dnes písnička o lásce?
Láska je dnes potřeba víc než kdy jindy.
Určitě nikoho z nás nenechává lhostejným, co se právě teď děje ve společnosti, na celé planetě Zemi.
Všichni určitě aspoň chvílemi propadáme různým strachům, o zdraví, o život, o práci, existenci ......
Je to přirozené, jsme lidé.
Ale záleží na tom, jestli se v těch strachách budeme utápět nebo se jim postavíme čelem.
Můžeme toho nyní využít k tomu, abychom uzdravili spoustu svých strachů, které nosíme ve svém podvědomí a které jsme zdědili i po generacích našich předků. Můžeme to uchopit jako příležitost uzdravit je světlem svého Vědomí. Naučit se s nimi konstruktivně zacházet, nevěnovat pozornost příběhům naší mysli, které kolem nich vytváří, co by mělo nebo nemělo být, kdo za to může...... atd. Ale obrátit pozornost k samotnému pocitu, emoci a nechat se jí prohořet, nechat ji projít. Je to nakonec jen energie určité kvality. Není dobrá, ani špatná. Prostě jen je.
A druhou stranou strachu je láska. A Láska je to, co uzdraví celou současnou situaci. A to neznamená nějaké sluníčkaření. Konáme, co je třeba konat a co cítíme, že je třeba konat.
Je třeba však začít každý sám u sebe / nakonec naše Vědomí je součástí kolektivního Vědomí, každý jednotlivec ovlivňuje celek, ve skutečnosti jsme součástí jednoho celku/, co je uvnitř, je venku. Když pohneme třeba jen jednou květinou, pohneme i hvězdou, a nejen jednou jedinou / citát/. Malá změna na začátku vede k velké změně na konci. A každá cesta začíná prvním krokem.
V každém okamžiku máme volbu, čemu budeme věnovat pozornost / čemu věnujeme pozornost, to roste/. Zda věnovat pozornost strachu nebo lásce, radosti.
Když je mi ouvej, často se ptám, co by teď udělala Láska?
Řiďme se nejen rozumem, vědomostmi, ale hlavně srdcem. Když jsou rozum a srdce v rozporu, pravdu má srdce, intuice. Máme k disposici všechny informace, jen se jim zase potřebujeme naučit naslouchat. A to můžeme jedině v tichu a když obrátíme pozornost do svého nitra. Když se dostaneme za hluk naší mysli.
Ano, určitě je teď mnohé, co se nám nelíbí a přáli bychom si, aby to bylo jinak. Ale já věřím tomu, že nic se neděje náhodou a že vše má nějaký Vyšší smysl. Že existuje něco, co nás přesahuje. Je jedno, jak to budeme nazývat, Bůh, Universum, Absolutno, Bytí, Vědomí ......
Žijeme v přelomové době a je jen na nás, kam to povede a zda to dáme.
Chceme-li, aby se uzdravila planeta Země, musíme nejdříve uzdravit sami sebe, své vztahy. Poznat Kdo jsme a Proč tady jsme. Přestat žít jen ten konzumní život.
Možná cítíme poslední dny bezmoc. Ale vždy existuje řešení. Jen je třeba přesměrovat pozornost od problému k řešení problému, ztišit se, naslouchat Vyššímu vedení, naslouchat svému srdci.
Teď už to není o boji kdo z koho, oko za oko, zub za zub, ale o spolupráci, porozumění, společném tvoření Nové Země.
Já věřím na zázraky. A už mnoho jsem jich ve svém životě zažila.
A věřím, že i teď se může stát ten zázrak a my se můžeme tomu zázraku otevřít.
Můžeme požádat i o pomoc, Boha, světelné bytosti, můžeme se spojit při společných modlitbách / zvu vás mezi 19 a 19,30 hod. každý den/ a můžeme prosit a děkovat za naše uzdravení i uzdravení planety Země. Za otevření našich srdcí, abychom dokázali žít v bezpodmínečné lásce a radosti a důvěře, ve větší pokoře a vděčnosti, v klidu a míru a porozumění a samozřejmě také ve zdraví.
Můžeme i teď pociťovat vděčnost, která má velkou sílu. Stále je mnoho toho, za co můžeme být vděčni.
Dnes jsem venku pociťovala velkou radost v přírodě a svižná chůze v přírodě mi udělala moc dobře a pozorovala jsem včely a mravence a motýly. Jaro už je cítit ve vzduchu, ptáci zpívají, příroda se probouzí a všechno znovu začíná. Po každé zimě přijde jaro a po každé noci den. A tak je to se vším v našem životě. Důvěřujme. Vše se neustále mění a vyvíjí.
Přeji vám krásné předjarní dny, víru v to dobré, co je vždy ve všem, abychom to dokázali najít, uvědomit si to.
Svatava Natarei
PS
Poslední dny se mnou velmi rezonuje kniha Čtyři vhledy / Alberto Villoldo/, pomáhá mi nahlédnout na vše z jiného úhlu pohledu.