Ordinace celostní medicíny
Co je to celostní medicína?
Celostní (holistická) medicína vnímá člověka a zabývá se člověkem jako celkem na všech jeho úrovních (úrovni fyzického těla, mentální, emocionální i duchovní úrovni) .Snaží se najít skutečnou příčinu onemocnění.
Jejím zakladatelem byl Dr. Friedrich Perls (1893-1970)
Klasická medicína se zabývá jen jedním orgánem (kolenem, srdcem, žlučníkem), neřeší skutečnou příčinu onemocnění, často jen potlačuje příznaky.
To, co běžně považujeme za chorobu, žlučníkové kameny, nádory, vysoký krevní tlak, astma apod., není ve skutečnosti onemocnění, ale jen jeho příznak, jen jeho tělesný projev, příčina onemocnění je někde úplně jinde. Choroba sama je spíše disharmonií ve vědomí člověka, známka toho, že vypadl ze svého přirozeného řádu. Je to porucha celého člověka, ne jen jeho jednotlivého orgánu.
Klasická medicína tady má své důležité místo a často život zachraňuje. Selhává však často u chronických onemocnění a používáním syntetických léků, jejichž interakce většinou ani nejsou známy, vyvolává celou řadu dalších onemocnění.
Celostní medicína vychází z klasické, školské medicíny, ale využívá i zkušeností východní medicíny. Zajímá se o životní příběh pacienta, jeho radosti, starosti, emoce (hněv, zlost, strach, smutek, přemítání, starostlivost, nenávist) životní návyky i zlozvyky, jeho stravu, pitný režim, dýchání, jeho vztahy, způsob relaxace. Všímá si i dalších faktorů, které na člověka působí, jako jsou např. geopatogenní zóny,změny počasí, úplně. Zabývá se také otázkou volných kyslíkových radikálů, nedostatkem mikroživin, překyselením organismu, přítomností parazitů apod.
Celostní medicína klade důraz na prevenci, na udržení nebo obnovení rovnováhy organismu.
Celostní medicína využívá řadu diagnostických metod jako je třeba pulsní diagnostika, irisdiagnostika, diagnostika z jazyka či jiných mikrosystémů, EAV diagnostiku, která umožňuje získat informace ještě na úrovni energetické nerovnováhy, mnohem dříve než se projeví na rtg, CT, v laboratorních vyšetřeních z krve a moče.
Holistik vyžaduje aktivní přístup pacienta k nemoci .
Nemoc je totiž vždy vyvrcholením dlouhodobé (i letité) nerovnováhy v organismu, nejdříve na úrovni energetické , teprve posléze na úrovni fyzického těla. Když to změníme, uvedeme tělo opět do rovnováhy, nemoc nepotřebujeme. Sama zmizí.
Nemoc není trest ani křivda (sami jsme si ji způsobili - svým způsobem života, myšlením, chováním), je to jen informace o tom, že něco děláme špatně. Pokud nemoc, příznak - bolest, pálení žáhy apod. potlačíme nějakým lékem, neřešíme základní, skutečnou příčinu nemoci, tělo nás upozorní další nemocí, další potíží, většinou již závažnější.
Nemoc, ale i jakýkoliv jiný problém bychom měli považovat za příležitost ke změně, k osobnímu růstu.
Abychom se mohli uzdravit, musíme zcela změnit svůj životní styl , hýbat se, naučit se správně dýchat, změnit stravu (také otázka správného výběru potravin, jejich přípravy, kombinace potravin, půsty, očistné kůry, doplňky stravy), ale také změnit myšlení, postoje, uzdravit své vztahy, odpustit všem, kteří nám ublížili, ale také sami sobě.
Co je to nemoc? NE-MOC, nemám moc nad svým životem, mám nemoc.
Je třeba být znovu mocný, uchopit zodpovědnost za svůj život, zdraví, do svých rukou.
Tělo má obrovské samoúzdravné schopnosti.
Klíčem ke zdraví je imunita, zdravý imunitní systém.
Největší negativní vliv na naši imunitu má stres (a nejen na imunitu).
Stres má dnes každý, ale záleží na jeho intenzitě,délce trvání a odolnosti proti stresu.
Stres v nás nevyvolává to, co se kolem nás děje, ale to, jak my na to reagujeme.
Rozhodující v naší reakci na různé životní situace jsou vzorce chování, které jsme okopírovali v naší biologické rodině , hlavně v dětství, do 6 let.
Realita kolem nás je jen iluze, je to odraz programů v našem mozku.
Destruktivní buněčné vzpomínky - naše nezpracované bolestné traumatizující zážitky, zranění, od okamžiku početí, ale i zkušenosti našich předků, v tzv. epigenetickém kódu - jsou uloženy ve všech buňkách našeho těla, nejen mozku, ovlivňují naše myšlení, emoce, způsobují stres a energetickou nerovnováhu a nakonec nemoc ve fyzickém těle.
Jen 10 % vzpomínek je v našem vědomí, 90 % je jich uloženo v podvědomí a nevědomí, ty nás však ovlivňují daleko intenzivněji.
Proč se nám nedaří pozitivně myslet, přestože jsme se rozhodli, že ode dneška budeme pozitivně myslet? Proč máme problém zvládat naše emoce? Proč stále sklouzáváme do starých vzorců chování, proč si vybíráme stále stejné partnery, proč se nám dějí stále stejné věci, proč zažíváme podobné situace? Kdo nebo co za to může?
Mohou za to programy v našem mozku, uložené v podvědomí a nevědomí.
Proto stále stejně reagujeme na různé životní situace i partnery.
Je možné tyto programy změnit?
ANO. Ale vyžaduje to uvědomění si těchto programů a souvislostí, uvědomování si a přijetí všech svých myšlenek a emocí, i negativních (tzv . stínů), přijetí svých chyb (nejsou vlastně chyby, jsou jen zkušenosti, chybou se stanou až když je pořád opakujeme).
Je třeba uzdravit své vztahy, usmířit se s rodiči, odpustit jim nebo je alespoň ctít, když už je třeba nemůžeme milovat, protože nám hodně ublížili. Alespoň ctít jejich těžký osud.
Je třeba mít rád sám sebe a přijímat se takový jaký jsem, protože když nemám rád sám sebe a nepřijímám se takový jaký jsem, nemohu mít rád a přijímat jiné takové jací jsou.
Je třeba přestat nosit masky, hrát neustále nějaké role, přestat se snažit naplňovat svou (nebo rodičů) představu o sobě, být k sobě pravdiví, hrát sami se sebou fér.
Jsme dost dobří takoví jací jsme. Nemusíme být "hodní chlapečci a hodné holčičky" (to neznamená, že budeme dělat špatné věci).
Je třeba pochopit a přijmout, že vše, co se nám děje, je tady pro nás, je to přesně to, co právě teď potřebujeme, abychom se něco naučili, něco pochopili, něco změnili, i když to možná teď nechápeme a nelíbí se nám to.
Sami jsme si to způsobili, sami to musíme a můžeme změnit.
Každá naše myšlenka, každý náš čin má svůj důsledek.
Všechny nemoci začínají v naší mysli.